O společenském odívání
Úvodem
Oděv o nás prozradí náš vkus, sociální roli, společenskou úroveň a zařazujeme se jím do společenské normy. Zkrátka, šaty dělají člověka a jsou spolu s gesty, hlasem a chováním nejdůležitější pro vytvoření prvního dojmu
Dress code je obecně uznávaným vzorem a souborem pravidel v oblékání. Jedná se o určité normy, které určují, jaké oděvy mohou být nošeny při společenské události či obchodním jednání, v zaměstnání nebo na úřadě. Nejčastěji otázku Dress codu řešíme, když vyrážíme na ples nebo jinou společenskou akci. Je to slušnost vůči hostiteli přijít na akci tak, jak je očekáváno. Ne vždy se však dokážeme v kodexu oblékání orientovat tak, abychom si byli jisti, jak se na danou příležitost správně obléknout. Jistě by nám nebylo příjemné přijít na akci nedostatečně "vyfiknutí" (underdressed) nebo naopak, kdybychom to s večerní róbou. přehnali (overdressed).
Formal dress - nejběžnější večerní oděv
Formal dress neboli tmavý oblek je nejvhodnější oděv do tanečních kurzů. Pánové nemají příliš velký manévrovací prostor, protože standardem je jedině černý nebo tmavomodrý oblek.
K jednořadovému obleku je možné vzít vestu, která jej posune o příčku výš v žebříčku slavnostního oblečení. K obleku nosí muž vždy a jen košili, a to s dlouhým rukávem, jelikož podle nepsaného pravidla musí z rukávu saka vyčnívat centimetr manžety košile. Klasická společenská košile je bílá a je vždy zapnutá.
Na muži ve večerním obleku je nejnápadnější kravata. Kravata by měla vždy dobře uvázaný uzel správné velikosti. Moderní jsou dnes kravaty úzké - slim střihy. Rozepnutý knoflíček a povolená kravata jsou ve společenském a pracovním prostředí nepřijatelné.
K večernímu obleku se nosí vždy jen kožené a šněrovací boty. Společenské večerní boty jsou jen černé a ponožky by s nimi měly barevně korespondovat a měly by být dostatečně dlouhé. V poslední době řada mužů volí i ponožky odlišných barev. V žádném případě nevolí sportovní boty, byť černé barvy.
Bílé rukavičky jsou do tanečních kurzů doporučené, nejsou však povinné.
TIP pro všechny džentlmeny:
Dobře padnoucí oblek a košili s kravatou či motýlkem lze velmi efektně doplnit kšandami, které snad nikdy neztratily na šmrncu! A pokud hledáte kvalitu, domácí výrobu a kšandy s příběhem, můžeme Vám vřele doporučit ty od kluků z KŠANDÁRNY! Více se o nich můžete dozvědět a jejich kšandy prohlédnout na www.ksandarna.eu.
Má-li muž tmavý oblek, žena volí šaty kratšího střihu. Výjimkou je ale ples nebo závěrečný věneček, kam si žena může obléci velkou večerní toaletu, i když si muž "bere" jen černý oblek. "Krátké šaty" ovšem znamenají šaty, které sahají od poloviny lýtek ke kolenům nebo mírně nad. K večerním šatům patří lodičky na vyšším podpatku. Punčochy jsou povinnou součástí oblečení.
Black Tie - současný vrchol elegance
Black Tie je dnes nejčastějším formálním oblečením pro velmi slavnostní příležitost.
Od mužů se vyžaduje smoking (tedy nikoliv oblek s kravatou). Charakteristickým znakem smokingu jsou lesklé, saténové klopy.
Košile je charakteristická skrytými knoflíčky. Pokud jsou vidět, musejí být ozdobné a měli by ladit s manžetovými knoflíčky.
Límeček může být klasický nebo se zahnutými špičkami (podobně jako u fraku).
Kalhoty mají jeden lesklý lampas a jsou bez záložek.
Boty by měly být lesklé, šněrovací.
Ponožky jsou vždy černé. Ke smokingu se vždy nosí černý motýlek (proto black tie).
Muži působí na jakékoli slavnostní večerní akci uniformně. Většině mužů to tak vyhovuje, nemají ambice se odlišovat.
Ženy naopak touží vypadat originálně a určovat určitou atraktivitu páru. Smoking, jakožto nástupce fraku, určoval partnerkám dlouhé večerní šaty (velkou večerní), ale dnes už norma umožňuje zvolit šaty o trochu kratší délky.
Barevnému provedení se meze nekladou, takže se nemusíte striktně držet černé.
Formal dress se při vstupu do tanečních kurzů předpokládá u účastníků i návštěvníků na všechny lekce, akce, prodloužené a závěrečné věnečky.
K dalšímu čtení doporučujeme jakoukoli knihu Ladislava Špačka, např.: ŠPAČEK, Ladislav. Nová velká kniha etikety. 2. rozšířené vydání, 2011. Praha: Mladá fronta. ISBN: 978-80-204-1954-5